Jsme otroci my – pouzí otroci;

Jsme otroci my – pouzí otroci;

ta zem nás vězní, po níž chodíme,

z nás každý otrok jeden druhého

a navždy zas pak řádů, zákonů

a společnosti je tu otrokem.

– Ba i té lásky, bez níž nelze žít,

jsme otroci a bídní sluhové;

když nejvíc zdá se, že nás povznáší,

smyknem se dolů v její podnoží.

– Jen jedno volné křídlo otrok má,

jež když se samo bídně nepoddá,

smí svobodně a stále pnouti se:

to – myšlénku! Však i tu bolest zas,

to křídlo touhy, vzmachu jenom je –

a chybí druhé – křídlo splnění.

Oj, kdyby toho – svět by jiným byl

a neznámo v něm jméno otroka.

Však otroci jsme – všeho otroci –

a bez otroctví neumíme žít.