Jsme smutní oba...

Jsme smutní oba. Můž’ to jinak být?

Nemáme světla a nemáme vzduchu,

jsme postrašeni v každém hnutí, ruchu,

nám zhašena je myšlenka i cit,

my žijem v temnu a my žijem v hluchu.

Ký anděl zlý nám uklání se k uchu,

jed klamu s hnusnou pomluvou tam vlít,

my spolu mluvíme jen jak duch k duchu,

jsme smutní oba.

Kdo ruky dá nám, kdo nám podá štít?

Ó vzlétnout nad hroudu i nad blankyt!

Však řinčení pout zní nám v odvet k sluchu,

nám z jedné studny lásku nelze pít,

jsme smutní oba.