JSME ZVLÁŠTNÍ LID...

Jsme zvláštní lid!

Tak klidně jdeme dráhou vykázanou

a s Osudem se rvem’ o skývu chleba,

vždy dbalí splnit povinnost nám danou,

nechť v zápasu tom podlehneme třeba.

Vždyť bojujeme pro své idealy!

Nechť v cestě stojí nebetyčné skály,

my v před jdem’ po trní a ostrém hloží

a málo těch, jež před cílem zbraň složí.

Jsme zvláštní lid!

My veselí se na jevišti zdáme,

však klam to jen! – Nám do smíchu vždy není.

Nás strádání a žal a bolest láme

a v slzách svých jsme k smíchu donuceni.

Však v odměnu nám pouhý úsměv stačí.

Hned zapomenem’, co nás hryže, tlačí.

Za trochu chvály, trochu povšimnutí

v před do posledního jdem’ vydechnutí.

Jsme zvláštní lid!

Ač máme těžké existenční boje,

ač nevíme dnes, jak as zítra bude,

přec večer klidně zavřem’ oči svoje

ať kdekoliv. – Vždyť domovem jsme všude.

Ač trpké je to naše živobytí,

přec je nás mnoho, kteří jasně cítí,

že neměnili bychom ani s králi

za svoje tužby, svoje idealy.