Jsou bez účelu přání vše i snahy

Jsou bez účelu přání vše i snahy

nás přeubohých země odkojenců,

jsme jako klasy pod kosami ženců

a v duší sporech vlastními jsme vrahy.

Jak naše bídné živůtky nám drahy,

jež střežem s učenci i bez učenců!

A přece hřbitovy jsou plny věnců

a na jich květech plno slané vláhy.

To milosti Tvé záhadné jsou zdoby;

proč nevedeš nás přímou cestou výše?

Proč oklikami dříve do poroby?

Proč ukrýváš nás dříve v temné koby?

Když tvorové jsme nebes jasné říše,

nač v život vcházeti nám skrze hroby?