JSOU DNI

Jsou dni, kdy všichni kol mne mladšími se zdají,

mé oči, myslím si, jen mladost potkávají,

jdu na zemi a přec jak v božím šel bych ráji.

Jdu. Za vrbou tu kdes je šklebná Zima skryta.

Leč pro mne růže, hloh a bez i myrta zkvítá,

a v trávě perlí se hlať rosy neupitá.

Jdu. Z chladné dáli sníh jak krahujci sem fičí.

Leč pro mne křepelka „pět peněz“ v brázdě křičí,

a skřivan trylkuje, ten zpěvák trpasličí.

Proč tento zázrak zkvet? Proč svěžest, kde jsou vrásky?

Proč v dravce blízkosti zní sladká píseň lásky?

Proč růže a proč hloh, kde Leden klouže na ski?

Že v nitro nejhlouběj, až na dno, vstoupiv jaře,

já svobodným se stal a tvůrčím ohněm záře,

v své duše plameni rys Boží shléd jsem tváře.