Jsou duše...

Jsou duše, kterých láska nedotkne se,

vždy chladné, bez paprsku žitím kráčí

z nich každá, v nitru jich jak v pustém lese,

když vzdálená bouř v obzoru se mračí.

Jsou jiné, jednou kam zbloudila láska

jak na mýtinu šerou paprsk světlý,

jím každá jejich vyzlacená vráska,

ty hoří květy, jimiž tenkrát zkvětly.

A jiné jsou – sám Bůh se usmál na ně –

těm láska v hloubi duše na dně leží

a na svět rozlévá se v rajské maně

jak z Tvojí, dítě, nová vždy a svěží!