JSOU HRÁZE STRŽENY...

Nad krajem mraky jdou... A v dáli hučí řeka...

Dešť z nebe lije se už mnoho dní

a vítr stromy rve a všechny ptáky leká,

už zhasl slunce paprsk poslední.

Jsou hráze strženy a prudké vlny hučí,

jich proudy dravé, rozpoutané jsou

a větrům skuhravým se valí do náručí

a pějí píseň hroznou, zoufalou.

A neustále tatáž divá melodie!

A slunce hasne v mračen popeli...

A k tomu všemu dešť se z nebe stále lije.

Kam jste se slunní dnové poděli!