Jsou-li tobě jeskyně ty známy,

Jsou-li tobě jeskyně ty známy,

V nichž se scházel křesťanský lid v Římě,

Když vrah hrál s jich životem jak v šprýmě

Za podlé je klada sobě chámy?

Toť kolébky víry, tyto jámy,

Tamto svaté vyrostalo símě,

Prosby z nich šly k nebi v sladkém dýmě,

Pán sám živě chodil v ty své chrámy.

Kdež jest vroucnost, jenž v nich druhdy plála,

Jenžto zděla nebe ze žaláře?

Kdež ta Boží ustavičná chvála?

Vněšnou tmu tam vnitřní ostkvěl bleskot,

Nám tma vnitřní tlumí vněšné záře,

Místo chvály rouhavý zní vřeskot.