JSOU OČI ŽENSKÉ...

Jsou oči ženské, v nichž se tají

akt pátý jakýchs příštích dram,

vod černomořských smutek mají,

dna nedohledneš nikdy tam.

A duše, zírající jimi,

snů plytkých nezná o štěstí,

je velká vzmachy vášnivými

a hrdá v němé bolesti.

Cest šírých nezná – v osamění

jde rozoranou pěšinou.

Hřích její hříchem jejím není,

leč ortele jí neminou.

Jde bez odporu, beze slova,

bez kárných hlasů svědomí

k své dramě bytost osudová,

kde duše se jí přelomí.

Však někdy – Osud nedovede

ji v pátý akt ten ničící

a vrátí ji k té cestě šedé,

k té žití všední silnici –

pak dá jí v oči moudrou živost

i solidní a jasné dno,

i vezdejších dnů starostlivost

a vezme vše, co záhadno.