Jsou okamžiky...

Jsou okamžiky v žití smrtelníků,

kdy člověka již pranic netěší,

kdy sténá jen pod tíží břemene,

jak kajicník než kněz ho rozhřeší.

Kdy celá příroda tak zasmušilá

a děsné ticho v širém okolí,

kdy slza za slzou mi z oka kane,

jak prodlévám-li svatém na poli.

Kdy zdá se mi, že mžikem sletí blesky,

svůj hrůzný jícen že otevře země,

že nebe sřítí se tam do propasti –

a srdce rázem pukne ve mně.