JSOU PODEZŘELÍ ORLOVÉ...

Jsou podezřelí orlové,

milenci slunné výsoty,

když touží dolů, do prachu,

do ulic, rynků, za ploty,

když sobě steskne na horách

jich srdce zvolna ustydlé

po lidských očí údivu

a v zlaté kleci po bidle.

Jsou k pláči vzduchu králové,

již se složenou perutí

zornicí pyšně blyštíce

na hřádě sedí bez hnutí;

sen oblak již je dosněný,

ni touha juž nic neříká,

než aby zítra k obědu

zas měli svého králíka.

A davy stanou okolo,

professor třídě vysvětlí,

kolik stop měří peruti

a kam by tryskem dolétly –

však otevři klec dokořán,

strop strhni, slunci vzhořeti

dej na korunce králům. Hoj!...

– ti jakživi už nevzletí.