JSOU TO MRAKY.

Jsou to mraky, co se

od východu, od západu,

ze severu a od jihu

černě na nás hrnou?

Aj, to nejsou mraky,

jsou to vrahův voje.

Za drahou svobodu

kdo se dá do boje?

Aj, to naši vrazi,

vrazi našich svobod?

Vzhůru! teď jest doba

zbavit všech se klopot!

Do boje my půjdem,

slovanští jonáci,

Čech a Srb a Charvat,

Rusové, Poláci.

Bít se budem, bíti,

jako lítí lvové,

jako tehdy naši

chrabří praotcové.

Nebe nám pomůže

naše vrahy bíti,

nechce Bůh otroctví,

svobodu chce míti!

Nesbijem-li vraha,

matky, se modlite,

na bojišti smutném

zase nás spatříte.

Děvy naše! hrob pak

jeden vykopejte,

a na rozloučenou

píseň zazpívejte!

Zazpívejte: „Co se

Slované roztrhli,

cizinci jich sobě

pod své žezlo vrhli.

Jedni z nich před Turkem

do kolen padali,

druhé zas Maďaři

co své psy kopali.

Jedni ve své vlasti

cizincům se klaní,

těm by se zlíbili,

sebe samy haní.

Vy jste sice tuto

hanu netrpěli,

sbratřili se bojem,

v bratrství umřeli.“

Až sladkými ústy

píseň dopějete

a slzami svými

hrob náš zasvětíte,

pak na těla naše

nasypejte kvítí,

co jste chtěly v věnce

svatební uvíti.

A vy, otci drazí,

v onen hrob nás dejte,

jedinou mohylou

hrob náš zasypejte.