JSOU V DUŠI MUŽE...

Jsou v duši muže prohlubně a srázy,

v jichž dně se tají bahno, kal a špína;

dlí v zrádném klidu jejich hmota líná,

zář evangelia co nad ně vzchází.

V tom vichr porobené vášně vrazí

v ty propasti a hnusná směs se vzpíná,

v bouř tlumenou dřív vzkypí její slina

a duši zděšenou svým proudem zmrazí.

Ve chvílích těch, kdy v provalenou duši,

jež hořem lká, ten černý příval bije

a v poslední již bránu její buší,

Zjev ty se mi, kdy spasný vzdor již mdlý je,

kdy moci neblahé mne nejvíce kruší,

ó, svatá, všemohoucí Poesie!