Jsou všechny formy rozbity.

Jsou všechny formy rozbity.

Ptejme se: Co, duše, ještě?

Šera a šílenství zákmity

v únavné kapání deště?!

Jsou všechny cesty blátivy.

Slzami smočeny zoře:

Vzlétneme ještě teď nad nivy,

nad dálná, hluboká moře?

A hledět budem’ přes země

na vlny krví už rudé.

Déšť zvolna, smutně, dojemně

k potopě líti se bude...