JSOU ZÁHADY...

Jsou záhady, k nimž rozum nemá klíče,

kde duch i důvtip stojí bez rady.

Jen teď, jen pro nás. Dráha myslitelů

jest nekonečná – nezná přehrady!

Co prosté oko vidí na nebesích,

jest oponou jen zlatem protkanou.

Tam za ní zastřeny jsou příští děje,

z nichž tušení jen k nám se dostanou.

Jen tušení! – Co tajemství v nich leží?

Co divů budoucno nám přikrývá! –

Sta sluncí nových v dálkách objevuje

nám fotografní deska citlivá.

Psát mžikem, sto mil do daleka mluvit,

proud řečí, hudby vtělit do stroje –

toť stupínky jen na daleké dráze,

jíž kráčí pochod králů pokoje. –

Čím proti nim je vladař dobyvatel,

jenž vojska s děly vhání do boje!? –

Dva protějšky! Tam práce tichá, zdárná

a požehnání lidstvu nosící –

tu louže krve, města vypálená

a hydra hydru bídy plodící!

Kdy, Hospodine, vládu zeměkoule

duch zaujme, jenž válek nesnese?!

Kdy – po nás někdy – prohřmí světem slova:

„Vy, strůjci válek, třeste, třeste se!“