Jubal.

Jubal sklesl v stín chvějné, dumavé olivy.

Slunce samo páslo jeho stáda,

zlatá halže harmonicky zněla:

v takých chvílích sladká mdloba ráda

víčka přivírá. Tam v dáli čněla

v jasný obzor cypřiš! Vánků váda

struny lyry probíhala. Slyš, její jásavý zvuk!

Jemné vánky, dálné, bájné bory,

šumný bublot zdrojů vody chladné,

sladké písně ptačí vedly spory,

kdo že lépe zpívá. Zvuky ladné

lyra lkala z cypry v dálné hory.

Jubal vpíjel zpěv! Z cypřiše stříbrnou lyru sňal!