Jubilejní sloky.

Sám ve svém zajetí ač soucit jiných budí,

ač svět mu za podíl v tvář metá zášť i hanu, –

přec ještě pro jiné má soucit ve své hrudi;

v svém právu oloupen, jsa vězněm Vatikánu

jak Petr v okovech, na prahu stoje smrti, –

svým slovem velebným přec pouta jiných drtí.

Jak člověk zraněný kdys cestou do Jericha

na scestí uveden kdes v léčku padá skrytou, –

tak lidstvo zbloudilé v svém jařmu hořce vzdychá.

Kdo podá jemu lék? Kdo bude Samaritou?

Hle, Otec křesťanstva po ranách jeho pátrá

a učí národy, – by v bratru zřeli bratra!

Pod rudou korouhví, znak vzpoury na svém čele,

nechť lidstvu – churavci – se vtírá rada jiná!

Jest pouze levitou a knězem Israele!

Nás v pevné naději znak vede Konstantina

a vírou nezlomnou nás v lásce k tobě víže,

že pravda vítězí – jen ve znamení kříže!