JUBILEJNÍ.

Nu, když to cifry přesně hlásí,

když v novinách čtu o tom zvěst,

když stříbrem přesvědčují vlasy –

tož čtyřicítka tady jest.

A vážné dumy jít by měly,

úvahy těžké duchem tím –

však buď mi svědkem Olymp celý:

já tíhu těch let necítím!

Krev bujnost má svých dvacíti let,

duch shrbeně se nenese,

a mám-li z luku k cíli střílet,

páž železná se netřese.

Já v bojích rost. Vzpomínky moje

jdou těžkým krokem. Nebudu

je vyvolávat. – Za ty boje

však žehnat musím Osudu!

Za bídu, strasti, utrpení,

zlost hlupců, přátel prorady,

za rány v přímém zápolení

i zákeřnické výpady –

dík, za vše dík! A mám-li jíti

tou drahou dále, půjdu rád!

A proto účty toho žití

dnes nebudeme zavírat!

Má čtyřicítko, je mi líto,

že nelze na tě ohled vzít,

že musíš skoro incognito

a hezky ostře se mnou jít,

neb doufala-lis, že co paní

ty vejdeš do mých veřejí –

to pošetilé bylo přání

i s pošetilou nadějí.

Však, Madame, hleď, ty číše vína

tu hrají bleskem krvavým:

tož sedni a pít nebuď lína,

vždyť já jsem pánem laskavým!

Pij na své zdraví, svoji službu,

by příjemně ti plynula,

na boje příští, ducha tužbu

i na čest bojů z minula.

Na zdraví přátel v dálném kraji

tu číši, Madame, nyní vznes,

pak připij všem, kdož vzpomínají

nás v dobrém s číší vína dnes!