JUCHU!

Jdu podél říčky údolím

a v pravo, v levo stráně,

tam čekají už pasáci,

až slunce svitne na ně.

A jak se slunce rozsvítí,

už otvírají ústa

a volání a jásání

od stráně k stráni vzrůstá.

Tu nemohu se udržet

a musím zpívat taky,

tak jásavě, tak vysoko

až k slunci nad oblaky.

A líto je mi pánů, dam,

v kočárech jedou němě,

neb nesluší se na panstvo,

by jásalo nad krásou země.

Jen já a pasák a prostý lid,

my smíme v tom božím vzduchu

své nesmírné radosti ulevit

a vykřiknout jásavé juchu!