JUDITHA.

By prosta útrap byla země Judy,

v stan Holofernův jít se odhodlala;

víc lidu svobody než sebe dbala

a víc než klenotův své rodné půdy.

A skvostným rouchem vnadné halíc údy,

číš vína mnohou vůdci píti dala,

a vůdce sborům svým. Jej mdloba jala,

leč jeho vojín veselil se všudy.

Spal kníže vojsk; byl poslední to spánek:

meč pomsty zvěd’ Pán sličné vdovy rukou,

jež s hlavou sťatou opustila stánek.

Když viděl lid, v ráz s písní zbožnozvukou

stih’ nepřátele prostřed radovánek

a vrátil vše, co jemu bylo mukou.

Kéž v boji srdce žen jak té vždy tlukou!