JUGOSLAVII!

Ty jediná všech ze slovanských větví,

ty nedovedla’s zradit;

jsi ještě útlá, žiješ svoje dětství,

tvá láska je však granit.

Svůj prospěch, zisk ty nechala jsi stranou

a neznáš sofistiky;

ty věříš ještě, že se divy stanou

tam na severu – díky!

Ty sněhy rozplynou se a z té zimy,

zas jaro usměje se;

záhony Božím divem rozkvetlými

ten hřbitov přikryje se.

Ta země skvělých našich bohatýrů

nemůže, neumírá,

ty jediná všech zachovala’s víru

v hrob, jenž se otevírá.

Až masky lotrů spadnou jen s jich tváří

a na sloupy se zvěší,

z těch, kdo s jejich zločinem se páří,

se nikdo nepotěší.

Jen ty z všech jediná v tom zmrtvýchvstání

zazáříš slávou spolu,

poneseš pro věk věků na své skráni

věrnosti aureolu. – –

Rus udeptaná zas se k slávě vzmuží,

na prestol vstoupí Velká,

na skráni vavřín, pod nohou květ růží,

Máť Osvoboditelka!

Buď zdráva, hrdá Jugoslávie, ty,

slyš rozjásané hlasy,

jdou dušené ty vroucí slávské vzněty

z Čech k tobě, dome spásy!