Juk!

Ach, kdež jste, vy zlaté časy!

Když sem husy pásala,

Když sem na zelené louce

S hochy na juk hrávala.

Kterak jsem se umívala

Přechytře skovávati,

Tak že mě musyli často

Půl hodiny hledati.

Jen když Honzýček mě hledal

– Ach! což to byl hezký kluk! –

Tu jsem, an se ke mně blížil,

Z tichounka zašeptla – „Juk!“

Ač jsem dost se bránila,

Nepustil mne dřív, až jsem se

Hubičkou vyplatila.

Ach! kdež jste, vy zlaté časy!

Pryč, jak větry převějí!

A na juk již se mnou hoši

Hráti více nechtějí!

Y nu! dějž se vůle Boží!

Za to již andílků pluk

Na mne čeká, a když hoch ne,

Smrt ať na mne volá: – „Juk!“