Juliu Zeyerovi.

Snů říše hvězdnatá Tvým celým světem byla,

náš ptáku duhový! – Tvým dechem – čaroděje,

se pusta písčitá v ráj květný proměnila,

v němž mrtvý zdvihá se a píseň žití pěje.

Jak’s přišel – odešel’s. Tě díla Tvá přežila,

jež všednost nestřísní, ni hlupců vřava nízká,

ze zřídel kastilských Tvá bílá duše pila,

z níž záře tajemná jak zory zlaté tryská.

Kéž vzlétla duše Tvá, kam’s v růžových snech toužil,

kde pravdy jediné do věků pravda žije,

po bědách tolika, v nichž’s tento život prožil.

Na rov Tvůj prostičké své písně kladu kvítí,

náš králi veliký, na trůně Poesie,

kéž s vděčnou památkou Ti věčné světlo svítí!