JULIU ZEYEROVI.

Tys nezoufal nade mnou v chmurné chvíli,

když Genius mým vzkřikem vyplašen

zved od básníka křídla ustrašen –

Tys děl: Jen vyplač se – on zas je schýlí!

I přišel – jaks jen Ty jej v sobě tušil,

však jiný anděl za ruku jej ved,

jejž nepoznals; – kéž po bok též Ti sed

a polibkem, jak můj – Tě z psaní vzrušil.