Juž dní se!

Juž dní se – země ještě v slzách taje,

ne – usmívá se v rosných krůpějích;

to nedočkavě s modravých hor kraje

tlum paprsků se zlatých náhle zdvih;

kam padly, v moři démantů zem plaje,

co poupě má jen, tiše otvírá je

a vůně vstoupá z ňader rozpuklých

a noci stín, kde ještě v skrytu vlaje,

juž dní se!

V mém srdci hořkosti vzdech sotva ztich

i v oku ještě slza tiše hraje,

co na rtech lkajících juž bloudí smích

a padá mír v mé duše hloub a taje –

ó cítím v nitru v jeho paprscích

juž dní se!