Juž v tichých vodách pluji,

Juž v tichých vodách pluji,

má vesla leží v lodi;

ať jde, kam Bůh ji vodí,

skráň opřen, nevesluji.

V ní dumy mdle se snují,

jak ticho kol je rodí;

bouř víc mě neodhodí,

juž břehy prozařují.

K nim bílá lampa v přídi

své žhavé světlo řídí

a táhne loď mou v před;

jak popel sype stíny

zpět za mne nad hlubiny,

bych tam se neohléd’.