K 28. XI. 1901.

Vy tiché stráně snivou nad Orlicí,

vy šumné sosny v brčálovém svahu,

co šeptaly jste v poslední mu dráhu,

když odvezli jej vlasti za hranici?

„Byl celý náš!“ – Já pěl kdys zoufající.

Nám silou mělo to být, na odvahu,

vím, v rakvi obrátil se na tom prahu,

jak zaslech’ zvony své, mu „s bohem“ znící.

A přec byl náš! – Jej skryjte v cizí zemi

a ryjte v pomník nemateřským slovem

na Dunaji, co chcete! – Sledním dechem,

své snahy vzletem, práce krůpějemi,

své poesie čistým, ryzím kovem,

svou bytostí byl naším přec, byl Čechem!