K BÁSNÍKŮM.

Pějte, pějte, zpěvci milí, dokud vřelá ještě krev,

Dokud žíří srdce vaše, dokud z úst sám plyne zpěv.

Mužně v struny se zaberte, dokud jarní vábí čas.

Za vše hory, za vše lesy, ať se vznáší harfy hlas,

Jen ať srdečné je pění, jen ať pravdivý je cit,

Snadno k srdci cestu najde, neb tam jestiť jeho byt.

Či-li struny vaše prasklé, želem harfa proniká?

Či-li srdce vaše puklé, zoufanlivě přetýká?

Ó, nechť jako vlny mořské struny divoce šumí,

Jenom pějte hoře vaše – nešťastný vám rozumí!