K BÍLÉMU MĚSTU

K bílému městu, v jaro zasněnému,

jsem přišla žhavá sluncem, touhami,

užaslá hleděla jsem dlouho k němu,

jak svaté, bílé plane touhami

oliv a révy v stříbrošedém lemu...

Čís’ ruka v dlaně růže vetkla mi.

A šla jsem osamělá v sladkém ránu,

tajemně rozsvíceném v závojích,

mé srdce opojené odpoutánu

mne vzneslo v okřídlených závojích...

Až večer, večer pak v San Damianu

jsem stopy krve našla v dlaních svých.