K Bohu. (II.)

Dílo prstů tvých když pozoruji,

Vznešenost Tvou, Pane, poznávám;

Slušnou čest ti ale nevzdávám,

Mdlou jen chválu tobě prozpěvuji.

Od tebe se nikdy nevzdaluji,

Ať pak cokoli zde potkávám,

Stát si u Tebe blíž nežádám,

Na Tvou přítomnost vždy pamatuji.

Nyní však se teprv rozednívá:

Vidím slávy Tvé jen slabou zář;

Rádo se i na tu oko dívá.

Přijde mého proměnění ale

Čas, kde budu hledět na Tvou tvář –

Pak mé pění bude dokonalé!