K bouřlivému oblaku.

Zeuse velemocný,

Rci, proč skláníš

Pohřížen v myšlénkách,

Božské své témě převelebné?

Která mračivá starosť napřáhá

Od Erebových

Břehů tmavonočních

Supí své drápy

Po prsou tvých?

Zmítáš temenem:

Ha! již rachotí hromy

Po Olympu.

Viz však, čeká

Objetí tvého

Nejkrásnější z nevěst!

Růžemi zdobí si

Ňádra a kadeře,

A dech její,

Bylinná libovůně,

Věje toužebně

Tobě vstříc.

Vidíš-li spanilou

Stkvíti se, Zeuse,

Nevěstu zemi?

Zrakoma pramenočistýma,

Skrze křovin

Zelený závoj,

Pohlíží stydlivě

K tobě vzhůru.

„Zeuse, co prodlíváš?“

Ozývá se, milostí prahnouc,

Hlaholem slavíčím,

A povznešen

Od hravých větříčků,

Nyje hlas její

Na lemu řízy tvé plamenné.

Ó blahodárce,

Jenžto nejrozmanitější

Život odíváš tvářností,

Ó přijď, ó přijď!

Stupiž laskavě

K čekající

Zlatým deštěm,

A vyjasněn odpočívej

V lůně spanilé Danaë!