K čemu lítostiti?

K čemu lítostiti

za ztraceným žitím,

kdo jsi mladá ňadra

ondy zdobil kvítím?

Jiní s vlhkým okem –

snad i siným retem –

bloudili a lkali

široširým světem.

Byl-lis ondy šťasten,

teš se tomu v snění,

jako činí v slunci

niva při jeseni.

Byl-lis neštasten však,

těš se v žití starém

jak hvozd zadumaný

zkvetlým v písních jarem.

Neštasten-lis posud,

těš se oné chvíli,

až se křídlo smrti

nad tvou hlavou schýlí.

Neměl-li jsi květu

v klamné žití době,

zjeví se ti s jara –

v trávě na tvém hrobě.