K čtenářům.

Ó neptejte se , proč má píseň

Je žalem jemným omžena;

Proč sladká v srdci nadchu tíseň

Jen zvukem smutným ozvěnna!

Kdo ztratil života hned v máji

Ach! všecku rozkoš, všecek vděk:

Ten noří mysl v dumnou báji

A lká o prchlý, šťastný věk!

Tak i mě harfa vezdy vítá,

Když ve slzách se žehnám s ní,

Zas v pláči družka pospolitá,

A měkkým zvukem v žalu zní.

Mou dřímající bolesť v chvění

Žalostný její vzbudí ton:

Když srdce pěje k ulehčení,

Tu líčí v písni slasti skon!

Juž odkvětla mi láska vroucí,

Juž zašla směvná naděje;

Budoucnosť krásná, slavná, stkvoucí,

Jak mrtvý stín se vstříc chvěje.

A ňadra zvučná v teskném chvění

Zpěv truchlý roní v noci mír,

Když v sladkožalném roznícení

Je blaha krátký jímá vír.

A jako labuť milopěvná

Ve výši pluje omženou,

Když větru vanem peruť levná

Ji vznáší ve vlasť kýženou:

Tak srdce roní zde své žaly,

By vystříbil se jeho zvuk;

A k nebi sledí ideály,

Kde květe jejich stkvělý puk!...