K dějinám české literatury

Od dob té literární revoluce,

co mladí kritikové učení

v devadesátých letech vedli prudce,

s velikým U se píše umění.

Též jiné účinky však věc ta měla:

dík činnosti kritických autorů

my víme teď, že česká tvorba celá

nestojí úhrnem za starou bačkoru.

Kdo kritiky čte, ten to jasně vidí,

a působí to velmi neblaze.

Nejhorší je, že soudem tím se řídí

už všichni antikváři po Praze.

Mám v podezření obchodnictvo toto,

že posuzuje všechno umění

dle nových směrů kritických a proto

knihy, jež nosím jim, nic necení.

Byl čas, kdy Macharovu Magdalenu

s nadšením četli všichni kvartáni.

Teď pan Šturc, antikvář, za tuto ženu

dá korunu po dlouhém smlouvání.

Lyrika moderní, v níž shnilá touha zpívá,

úprava obálky je velmi spanilá,

proměnit dá se v dvě smíchovská piva.

Však kupuje se jenom na kila.

Vědecké spisy? Mýlil by se, kdo by

k nim hleděl v naději a důvěře.

Věz, že za Mravní názor naší doby

si stěží pořídíš dvě chudé večeře!

Svobodka zboží velmi laciné je,

a špatný artikl je Lešehrad.

Fastrové antikvář se jenom směje.

A přece nucen jsem je prodávat.

Vždyť často na mne padne nouze tíha

jak na náš národ před třemi sty let

po Bílé Hoře. A jen česká kniha

též mne pak vyvede z těch hrozných běd.