K DOBRU

Samotným dobrem nelze být živu,

na bedra nalož si hříchů svých díl:

hladovíš dřív, než jsi získal svou skývu,

neb jsi ji jinému odkrojil.

Buďtež jako hadové lstivi...

nejinak, nežli že zdřímne si ctnost;

beztak i kdyby konala divy,

vždycky ji na muky odsoudí zlost.

Poddá se člověk zlu, jež ho moří,

mlčí a trpí, kde křičet by měl,

červeň studu mu v svědomí hoří,

plíseň rozžírá mužnosti pel.

Hrdost a volnost! Krmě to chutno

nejvíc je těm, kdo souzeni k tmám,

ale z nich tomu je nad všecky smutno,

kdo si v svou krmi má naplíti sám.

Často si nevíme ve světě rady:

je ještě nebe neb dobro kdes?

A tu pak tušíme, že jest nám tady

blížit se k dobru i bez nebes.