K duši!

Přišla jsem k tobě, s duší tvou pobýt,

životu tvému dát něhu,

vlnami jeho s tebou se probít

k pevnému břehu.

Duši ti zahřál citů mých plamen,

v hluboké stíny pad' jasem.

Toužím, bys silou svých ramen

lásku mou pozvedl časem.

Přišla jsem k tobě, chci s tebou zůstat,

v duši tvé přebývat tiši –

krásou ji naplnit, v jedno s ní srůstat,

k závratné nést se s ní výši.

Za krásou duše přišla jsem k tobě,

do všedna nechci už jíti;

že my dva navždy patříme k sobě –

na cestu poznáním svítí.