K. HAVLÍČEK.

V mých prsou číhá Smrt. Mí dnové sečteni.

A kopím mohu mávat už jen kleče.

Já nepad životem. My byli zrazeni.

Smrt poslali v mou hruď, a ta mě s pole vleče.

Můj štít byl vždycky čist. A na svůj bol jsem hrd.

Sám, všemi opuštěn, já zápolil jsem s Nocí.

Můj duch je nezlomen. Však v prsa vtrhla Smrt,

ten podlý žoldnéř jich... a té jsem nemoh zmoci...