K jubileu p. škol. rady K. Wittka,*)

Blažen jest, kdo v mužném zralém věku

trhá růže srdečného vděku

za svůj život řádný, poctivý –

blažen jest, kdo zpátky pohlížeje

na své činy, není bez naděje,

že ho zlíbá vínek zářivý,

který jemu tisícové spletou

za šlechetnou práci mnoholetou.

Šťasten jest, kdo s neúmornou silou

v pozdním věku chová mysl čilou,

v těle zdravém pláli zdravý duch –

šťasten jest, kdo věren svaté ctnosti

bděle koná těžké povinnosti,

jak mu velí národ, vlasť a Bůh,

jak mu káže vůle pevná, hbitá,

stálá mysl, duše svědomitá.

Tak i Ty buď, Mistře vyvolený,

blažen, šťasten v den Svůj oslavený,

blažen, šťasten celý život Svůj!

Tisícové žehnají Tvé snaze –

dej Bůh štěstí, aby čelil blaze

k blahu lidstva drahý život Tvůj,

věrný Bohu, vlasti, právu, škole

s nadšením jak praví apoštolé!

Vzornou pílí, prací vytrvalou

řídíš ústav péčí dokonalou,

jak jest svato muži celému.

Ctíme v Tobě mysl přímou, čistou,

nelichotnou, duši pevnou, jistou,

dostupnou též citu vřelému;

jako vezdy tak i v budoucnosti

ctíme v Tobě vzor své povinnosti.

Škole žil jsi desetkrát tři léta –

kéž mládeži vezdy símě zkvétá

z rukou takých, jak Ty’s rozsíval!

Pak by rostla dobrem, vědou, mravy

ve strom silný, přímý, neviklavý,

jenž by lidstvu, vlasti prospíval;

neb jen mládež dobrá, mravná, pilná

národu jest spása neomylná.

„Zdráv buď stále!“ přejem’ Tobě z duše.

„Žij nám dále!“ v nevýslovné tuše

zachvívá se z ňader nadšených!

Drahý Otče, z úcty nezkončené

přijmi přání prosté, nelíčené

z našich srdcí Tebou blažených:

„Žij vždy blaze láskou, činem, snahou

Sobě ke cti, nám pak v paměť drahou!!“