K. KOVAŘOVIC.

Vlást říší nebeských zvuků,

mít oře rytmů v let,

zpěv chytit z bouře huku

i z rosných čet,

akordem spoutat jitřní vzplání

i lidský žal a hněv

i ptačí zpěv:

jak krásné je to panování!

A vlasti nejsladší řečí,

jíž hudba mluví v svět,

jíž lidské srdce vděčí

nejvyšší vznět,

a křídel jemu připnout vlání

v trysk vzhůru do oblak:

jak hoří zrak,

jak slavné je to panování!

Tou říší vládněte dále,

v ní není rmut ni klam,

zdraví Vás, tónů krále,

mé písně plam!

Buď láska Vám i vavřín skráni

a činů nových květ

v náš český svět

a další dlouhé panování!