K měsíci.

Luno milostná, jak ty tichounké

Záře vysíláš v okno nizounké!

Jak zlatoleskné slunce uhasne,

Osvěcuje svit tvůj nebe jasné.

Pak se jinoch k své vkradne děvince,

Líče sliby své jí po hubince.

Tam v chladu jilmu, slyš, vzdechy tejné:

Aj vzdechy lásky – lásky nadějné!

Tamť i slavíků zní klokotání,

Tvorstvo dojemně zvouc k milování.

Když mile stříbro tvé v toku hrává,

vábně holoubek v háji vrkává.

Cožkoli v lásky dlí blaženosti,

Všecko kochá se v tvé spanilosti. –

Luno milostná, jak ty tichounké

Záře vysíláš v okno nizounké!