K MILÉ (II Ba, hrd bych vztyčil hlavu svou)

Ba, hrd bych vztyčil hlavu svou

na lůžku bídy na chudém

a nepocítil v srdci stesk,

jsa silen v boji s osudem.

A zlíbal skývu zkoralou,

již v odměnu svět poskytá;

vždyť s tváře drahé chudiny

je mnohou slzou politá.

Vždyť nejsem na tom světě sám,

bych lehce nes’, co souzeno;

ty, dobré srdce, se mnou jdeš,

jsi s osudem mým sloučeno.

A denně, lépe bude-li,

se tážeš – klesáš bez síly,

a nad tím hlava zabolí

a nad tím srdce zakvílí.