K milovníkům básníctví.

Přijměte ty básně citu nevinného

S tváří ochotenství kynoucí;

I tak jenom skladatele horlivého

Dojde odměna mu žádoucí:

Jsouť to teprv začátky a prvotiny

Básnivosti v prvním rozkvětu.

Ještě bobek nevěnčí mé židoviny,

Duch se nepne k tomu předmětu;

Však v vlastenectví sobě posvěcuje,

Jeli hodno jaké zásluhy?

Kde se ulíčená zištnost nezjevuje,

Ani hrubé skladu neduhy.

Kéžby prácečka ta mílo zavítala

Mužům srdce prostočeského;

Kéžby rozkřísla a šťastně rozdmýchala

Oheň vlastenectví pravého!

Vás ať pojme k citelnosti slušné, svaté,

Kteráž utěšení rozlívá;

O, ať stále každý dni a leta zlaté

Za mzdu přiměřenou požívá.