K národu.

Dokud stará Šumava

na svých prsou láme blesky,

kdy nad vlastí Otakarů

slunce mrak zatáhne běsský:

slze s líci svadlých smej,

národe, a víru měj!

Dokud stíny Zábojů

hvozdem českým nocí chodí,

dokud matek našich lůno

zdravé české plémě rodí:

národe, své slzy smej,

naději v dny lepší měj!

Pomni, svatá otců krev

před božím je trůnem prosí,

a že srdcím zkormouceným

posud anděl spásu nosí:

národe můj, slzy smej –

v boží lásku víru měj!

Dokud Šumava, stíny Zábojův,

svatá otců krev u boha prosí:

pánbůh tě neopustí,

národe můj!