K NÁVRATU ČESKÝCH LEGIÍ.

Vás písní slavil jsem, než vítězný

boj váš byl skončen. Nad vlastí než zoře

volnosti vzplála. Gigant železný

než ve prach krvavou vryl pěsť. A hoře,

to odvěké, jež k smrti hruď nám tisklo,

než v radost šílenou výš k nebi trýsklo!

Já věřil tehdy... A teď, kdy již skutkem

sen věků stal se, kdy vás vítat jdeme,

vás, tvůrce velkých dějů – rty jsou němé – –

Neb jak vás vítat! Jásáním, či – smutkem?

Vás, o nichž každá zvěsť nám rosou byla

muk našich v žáru! K nimž jak k zázraku

horečných duší spěla touha zpilá!

Vás zdravíme dnes – slzou ve zraku...

Vítězi! Z reků všech vy nejpřednější,

vítejte! Vizte všecku bídu zdejší...

Neb u nás – není, o čem jste vy snili

v dalekých pláních... Kam že se nám děla

pohádka štěstí? Den ač vzešel bílý,

drak – upír saje dál zas krev nám z těla...

Drak – zloba lidská. A žel, z vlastní půdy!

Zbujněla, rozrostla se kolkol všudy!

Vy mníte, jitra svit že spásou všem?

Že vytoužený máj k nám slétl s nebe?

Hřích s křivdou ovládly dnes naši zem,

jich lačný jícen naši sílu střebe!

Kol patřte: Zemský ráj to na pohled!

Tak plný kouzla, jak jste vždy jej zřeli,

jak snil se vám, když v shluku strastí, běd

jste písní toužnou se oň rozpomněli,

když třeskly pušky, děla hřměla v dál...

Hle, vizte – čím ten zlatý ráj se stal!

V něm bezcit s neřestí se párem vodí,

ten chlebem lichvaří, ten prací zas –

bohatý lán dav tvrdých srdcí rodí,

v nichž dávno paprsk svědomí již zhas,

vše před modlou jen zlata shýbá šíji –

zisk žene stádo podlé k zkáze všech!

Ve vřavě zlotřilců čím bědných vzdech?

Šlechetných nářky marně v nebe bijí...

Jsou smutny dnes a temny naše nivy,

kde téměř psancem již, kdo spravedlivý!

A šalba, lest i závist zdvihly dračí

své hlavy steré – zotročit jak dřív

chtí Matku naši Vlast, jež hledá v pláči

volnosti zlaté rouno, věků div,

jejž vaše krev, váš znoj nám vydobyly,

a k němuž vztáhnout páž – zde není síly!

Vítejte! Síla ta jest v ruce vaší?

Vy zdraví jste – nám duše churaví!

Trestejte, zlo kde v srdcích bujně raší,

nedbejte křiku, klamů záplavy!

Cíl velký, nový zde vás čeká právě!

Boj těžký – jak byl ten, v němž jste se bili

v sibiřských stepích, slunné na Piavě

i v krásné Champagni – a zvítězili.

Zas zvítězíte! Plni víry svaté

potřete hydru zloby, klam i lež –

volnosti rouno vrátíte nám zlaté!

V to věříme – s tím vítáme vás též!

A šik váš rekovný až vítěz stane

u toho cíle, kterým zdar i čest,

bez smutku zrak všech radostí k vám vzplane,

pak dílo vaše též – finitum est!