K NEZNÁMÉMU.

Ty, jenž jsi strážcem našich kroků,

by nezbloudily na scestí,

jenž, útěchu v svém vlídném oku,

tam shlížíš někde ve vysoku

na trud náš, naše neštěstí, –

sestup v mou duši!

Ty, rok co rok jenž lesům, pláním

dáš oživnouti vůlí svou,

jenž přichýlíš se s pousmáním

ku zbožně spjatým děcka dlaním,

jež, prosíc, klečí před tebou –

očisť mou duši!

A očištěné, povznesené,

pak dopřej mír a svatý klid,

ať duha tvá se nad ní sklene,

by z minulosti rozbouřené

tak mnoho mohla zapomnít –

utiš mou duši!