K noci.

Temná noci, bajná noci,

truchlá družko mysli mé,

obraz tvůj vždy kouzla mocí

bez konce mne sladce jme.

Jak má touha nevyzpytná,

polobůh v tvém klínu sen

kvítka k zemi roně třpytná,

lidských skájí ňader sten.

V srdci mém též božství snění,

zlaté písně jeho květ,

truchlých duší k utěšení

slzy leju v celý svět.

Nad nim však má hlava sírá

jak ty noci bez světel,

truchlorouška obestírá,

beznaděj ji – věčný žel.