K NOVÉMU JITRU!

Já nevím, co to se mnou,

jak všechen puk by led,

jenž dlouhou dobu temnou

mé srdce v pouta hnět.

Zas rozjásán se cítím

jak skřivan v povětří,

či zvonek mezi kvítím,

kdy v luh se zapestří.

Mně šípek šeptá v keři

a potok z podchvůjí,

že zas mi k jitru šeří,

neb – opět miluji!