K novému roku.

Nuž vzhůru, bratří, ať pění se ohnivý mok,

Vždyť svatbu slaví čas starý a nový ten rok!

Kdo z středu našeho nám poví,

Co nese s sebou rok ten nový,

Zda blaha květ on nese nám,

Či žalosť – símě k trampotám?

A byťsme byli k bratřím svým

V hrob skláni dechem mrazivým,

To v radosť nemísiž svůj kvil;

Neb věčně živ, kdo zdárně žil.

To v radosť nemísiž svůj kvil;

Neb věčně živ, kdo zdárně žil.

A proto každý s vřelou pílí

Vždy k svatému si pospěš cíli,

A s co jen stačí síly tvé,

Na půdě pracuj dědičné.

Nechť národy si v světě hasnou,

Vždy jména slavná září jasnou,

Nechť umírá si s časem čas,

Ze hrobů volá slávy hlas.

Vždyť slavná jména v každý čas

Ven z hrobu volá slávy hlas.

Je čas ten ve svém kolotání

Jen věčný život, věčné umírání:

Tu rodí se a zmírá lidské žití,

Jak dechem mrazu jara kvítí.

Rok starý zas rok nový vodí,

S ním víra lásky símě rodí,

A čas ten s sebou nese zjev,

Že naděje se pěstí na rakev.

A čas ten s sebou nese zjev,

Že naděje se pěstí na rakev.

A proto zdráv buď! nový roku,

Ty do života temný kroku.

Buď zdráv nám s svojí slastí,

S svým štěstím i s svou strastí,

Nechť v smrtném boji zrak se trhá,

Nechť osud černé kostky vrhá,

A z žalu si nám věnce plete:

Vždyť v hrobě nový život kvete.

A proto vzhůru, ať pění se ohnivý mok,

Vždyť svatbu slaví čas starý a nový ten rok!