K pochodu!

K pochodu, bratři, stavte se k sobě,

páž vedle páže, ke druhu druh!

Okovy bídy ať leží v hrobě –

nás volá vzhůru budoucna duch.

Obrňme silou ducha i páže,

překážek v cestě mnoho jest nám;

v nerovném boji přední již stráže

zápasí o náš lidskosti chrám.

Nedejme v boji klesnout jim čestném,

padnou-li ony, padnem i my.

Ó, nepadnou! Hle, po boji děsném

prapor se rudý zdvihá, přímí.

A sborem muži, ženy i děti

jásají nad skonem útrap svých.

Sbratření písně slyšet je pěti –

a místo vzdechů – zvonivý smích.

K pochodu, bratři, stavme se k sobě!

Tam k bratřím! Na srdce druhu druh!

Okovy bídy ať leží v hrobě –

vítá nás nové svobody duch.