K přátelům učeným.

V kterém kraji v rozkvětu růžového

Máje, zlatí přátelé! na rozkoše

Patříc oslavujete plesajícých

Původa tvorů?

V lůnu štěstí, v radosti oplývání

Štědré lásky milkové! kouzlíteli

V nevinnosti outlého věku ráj se

S oblibováním?

Slunce-li sny šálivé plaší, květ-li

Rozsývaje sladivé vůně sýlí

Ducha, krása zmlazuje srdce; na vás

Rozmilé myslím,

S vámi v tichu samoty plodné, v spolku

Bouřícým y v prozpěvování vábném

Jednám, chodím pouštěmi, v rozkoš sladší

Z rozkoše plynu;

Cýtím lásky plameny zmocňujícý,

Živím vnadné obrazy minulosti,

Ryji v srdce zářemi Božství plesy

Zlatého věku.

Jevím lesům, s horami mluvím, jak své

Vyvolence miluji, jakbych cyty

Nejvřelejší zbystřuje, nemožnosti

Přemahal pro ně.

Větříčkové! svědkové zpomínání

Mého! jako myšlénky k milým leťte,

Pějte jako ptáčkové šveholiví,

Právě co dělám:

Tmavým lesem horami bloudě štěpím

Pro ně v ráji radosti zblažujícý,

Klenu chrámy moudrosti, líčím slávu

Zvěčněné vlasti.

Kdyby nebe střílelo hromy, hory

Zplameněné vylily zžírajícý

Lávy, ve snách záhuby neuvidím

Roztřepujícý.

V bouři veškerenstva co v radování

Pro vás zpěvy smejšleje, po nebeské

Tváři krás se pídě cyt v srdcy mocný

Vzbuditi toužím.

Probudiv se z májové pouti jak duch

Kvapím v sady měňavé skutečnosti,

Hledě s hory květavé do planiny

Zkřídluji ducha.

Jaká sladkost! pod nebem v květu vnad a

Rozkošnosti vykynujícý s vámi

Oslavency děliti srdce, písně

Zpívati české!